samostatnost

Rada bych napsala o tom jak jsem se pomalu stala matkou i kdyz jsem nevedela jak zacit vsechno pro me bylo nove. Ja byla jeste vcera holka,ktera chodila řádit na discoteky a kazdy den randila s jinym muzem. Vazne jsem si uzivala zivota. Kdyz jsem mela par vaznych vztahu porad to nebyl pro me start zaridit si rodinu. Az po rozchodu jsem poznala muze, ktery mi zmenil cely muj dosavadni zivot. Uz zadne flamy, parby vubec nic. Poznavali jsme se a zacali se mit radi kazdym dnem vice. Pak jsem nahodne otehotnela. Nebylo to plánované a byl to takový dárek příteli k narozeninám. Najednou jsme neměli zázemí a ani tolik peněz. Ted co budeme dělat lámali si hlavu. Ale přitom si to i užívali,že je to nový začátek a nějak to bude.
Sehnali jsme krásný byteček a postupně si ho dávali dohromady. Takové hnízdečko lásky pro nás i pro to malé stvoření a našeho malého pejska. Všechno bylo dokonalé, mě rostlo bříško.

A byl to úžasný pocit mít živé stvoření v bříšku, které vás kope a žblunká. Když už měl přijít den D kdy jsem měla jít do nemocnice. Začala jsem mít strach, byla jsem nevrlá a nervozní. A dost jsem byla nepříjemná na přítele, který pro mě dělal všechno co mohl a co mi na očích viděl. Ale já měla strach jak to dopadne a jak to bude dál. Byla jsem jako balvan :)
V nemocnici to bylo rychlé a klučík byl na světě.

Byl kouzelný. Sama jsem si říkala patří mě, je to mé dítě. Jak může být tak krásný a nevinný. Bála jsem se ho vzít do ruky abych mu neublížila byl tak malinký a křehký jako křehká váza.
Postupně jsme si na sebe zvykali. Stát se mámou to jsem nikdy nevěděla jak to udělat. Ale nedá se říct jestli chci být mámou prostě to přijde a vy se jí stanete než to vůbec čekáte.
Roste mi do krásy.

Když se na Matyáška podíváte není k zulíbání.
Pak to samozřejmě se vztahem bylo jiné než na začátku. Všechno se plánovalo a člověk byl ve stresu. Uděláme tohle a tamto a bohužel dokud nebyl malý nakojený nic se dít nemohlo.
I milostný život byl zhola těžký. Myslela jsem si že to nebude špatné že to zvládneme. Ale nešlo to. Hlavně člověk se nesmí do ničeho nutit jinak to všechno nemá smysl. Prostě naplánovat si až malý usne budeme se trochu věnovat sobě. Ale když už se něco mělo dít malý se vzbudil a nic nebylo.

Láska dvou rodičů je neskutečně svatá a krásná.

Ale otcovská láska je vždycky přednější. A tak čistá. :) Sluší jim to.
Dopadlo to tak,že se oba věnujeme prozatím malému a na sebe si musíme najít čas až někdy později.
Teď už je Matyáškovi půl roku a je to pěkný roubíř. Ale když se usměje všechno je zapomenuto.